na Blog.cz

Jak moc mimo jsou seriály o policistech? Pravěké postupy vyšetřování inspektora Columba, poručíka Kojaka nebo právníka Perryho Masona jsou minulostí. Klasiky na obrazovkách nahradily týmy kriminalistů z Las Vegas, kterým konkuruje zvláštní dvojka sbírající lidské kosti.

Vůbec k nejúspěšnějším seriálům poslední doby patří speciální vyšetřovací tým z Las Vegas (CSI: Crime Scene Investigation). Kriminálka Las Vegas začala ve Státech běžet už v roce 2000 v produkci známého a úspěšného Jerryho Bruckheimera. Finále páté série dokonce napsal a režíroval Quentin Tarantino a tato epizoda se stala jedním z nejsledovanějších pořadů v historii. Bylo tedy jen otázkou času, kdy z této populární série vznikne nějaký spin-off. Nakonec se objevily hned dva. Kriminálka New York a Kriminálka Miami.

Prvním krokem byl přirozeně výběr místa. Las Vegas patří v USA, co se týče kriminality, k těm nejživějším městům, přeplněný a rozmanitý New York je na tom podobně. V Miami (i když se kvůli nižším nákladům natáčí v Los Angeles) je zase atraktivní tropické podnebí a bohatý noční život, což je dokonalá kulisa pro nejzáhadnější zločiny. Druhým krokem bylo složení týmu. Ten tvoří vždy několik detektivů s výraznými sklony k workoholismu. Dokonale funguje model vedoucího skupiny, kterým je zkušený kriminalista s lety praxe. Zajímavá je i kamera. Nezvyklé úhly, občas zběsilý videoklipový střih, barevné obrazové filtry, flashbacky událostí, jež se staly během kriminálního činu. Občas se objeví i kvalitní trik, ve kterém například proniká kulka lidským tělem nebo se kamera podívá až do útrob některého z důkazů.

V České republice pracují podobné týmy kriminalistů a vyšetřovatelů odjakživa. Dnes se jim říká SPT neboli speciální pracovní tým. Rozdíl proti USA je snad jen v tom, že v Česku týmy nevede šerif, ale například někdo z policejního prezidia nebo ředitel krajské správy. Stejně jako v seriálech se ale tým skládá vždy z 6 až 12 lidí podle druhu vyšetřování a vede ho vždy nezkušenější kriminalista. Stejně je tomu i s vybranými specialisty. "Někdo se zaměřuje na majetkovou problematiku, na únosy, někdo na vydírání, jiný na vraždy, takže i tady je běžné, že vznikají SPT podle daného případu, podle problematiky, podle závažnosti," vysvětluje dnes už bývalý policejní expert Jaroslav Vlk. Podle něj je týmová práce základem úspěchu: "V týmu řešícím například únos, vydírání nesmí chybět policejní vyjednavač, analytik, psycholog. V těchto týmech samozřejmě funguje parta lidí, která je propojená, velmi na sobě závislá, jeden bez druhého vlastně nic nedokáže."

I přesto, že některé případy byly natočeny podle skutečnosti a hrdinové přiznávají inspiraci metodami, které už kdysi použil sir Arthur Conan Doyle v Sherlocku Holmesovi, může být realita hodně vzdálená pohledům seriálových tvůrců. "Raději se na to nedívám, jinak bych tam viděl jednu chybu za druhou," komentoval v tisku jednu z epizod seriálu americký vyšetřovatel. Jeho výhrady směřovaly především vyšetřovacím procesům: ,,Sejmou otisk prstu a dají ho identifikovat. A za chvilku už mají na monitoru fotku. Normálně tohle celé trvá dvě hodiny. A databanka nenabídne jen jeden otisk, ale dalších sedmnáct. Vyšetřovatel pak musí všechny pro jistotu porovnat."

Názor našeho experta je shovívavější i přesto, že na české poměry by podobný průzkum databáze trval možná mnohem déle: "Myslím, že to není zase tak odlišné od reality. Mnoho věcí je totožných, mohou fungovat i jejich vyšetřovací metody. V televizi je ale všechno o dost rychlejší, než je tomu v praxi," usmívá se Jaroslav Vlk, který dnes pracuje jako soukromý detektiv.

CSI seriály slaví úspěch proto, že jde o velmi zručnou kombinaci klasické detektivky s moderními kriminalistickými postupy prezentovanými na místy až vědecko-fantastických vyšetřovacích pomůckách a přístrojích. Klasické kriminálky se soustředí hlavně na chování a motivy pachatelů, důkazy se zabývají jen okrajově. V novém konceptu seriálů CSI ale vyšetřovatelé stavějí na tom, že výpovědi svědků zdaleka nemusí vést k pravdě. V první fázi (opačné od klasického chytráka Columba) je nezajímá, kdo zločin spáchal, ale jakým způsobem. Proto ani ten nejmenší detail nesmí být zničen nebo odnesen. Někdy dokonce vyjasnění případu závisí na jediném vlasu, chlupu nebo odhozené žvýkačce. Otisky prstů, zkoumání vláken, testy DNA, náročné vědecké analýzy - na základě těchto drobností potom v moderní laboratoři za pomoci nejnovějších vědeckých metod krůček po krůčku tým skládá celý případ. "Začátky vyšetřování jsou stejné i v praxi. Máte po ruce technika, soudního znalce, vyšetřovatele, uzavře se místo činu a na tom místě si pracujete. Zajišťujete co nejvíc stop, co nejvíc důkazů proti pachateli, který má a vždycky bude mít před vámi náskok," popisuje Vlk praxi kriminalistů. "Musíte umět se stopami a lidmi, co je sbírají, pracovat, protože to, co první den, první moment na místě činu neuděláte, tak nikdy nenajdete."

I českým kriminalistům dnes stačí vlas, pot, stopa spermatu nebo cokoli jiného. Tyto stopy nebo DNA se většinou uloží do kriminalistického ústavu nebo Ústavu soudního lékařství. "Funguje to podobně jako v seriálech. Není na světě člověk, který by měl totožnou DNA s někým jiným, takže je to samozřejmě důležitá pomůcka, jen dárců DNA ještě není tolik. Na západě jsou to statisíce a u nás se číslo pohybuje okolo tisíců," objasňuje detektiv. Rozdíl je v rychlosti, protože to, co normálně trvá dva až tři týdny, se v televizi odehraje do pěti minut. "Jednou jsme na místě činu našli vlákno koberce, kus nějaké látky, nebo se najde kousek uštípnutého nehtu, vlas. Tyto stopy se vyhodnocují a dá se z nich zjistit spousta věcí. Sám jsem zažil, že díky malému vzorku z bundy byl pachatel usvědčen, ale v těch seriálech je to velice nadsazené. Kdyby to takhle fungovalo ve skutečnosti, tak není za týden co dělat," směje se detektiv.

Podobně jako v amerických seriálech CSI to funguje například s počítačovými portéty pravděpodobných pachatelů. "Portrétu můžete věřit zhruba na 50-60 %. Je to ale lepší než nic," konstatuje Jaroslav Vlk a dodává, že i tyto portréty pomohly objasnit několik velmi závažných případů. Podle letitých zkušeností Jaroslava Vlka se dá rychlost seriálového pátrání porovnat například s vyhodnocením otisků. Databáze daktyloskopických stop je v policejních počítačích a rychlost vyhodnocení se pohybuje řádově ve dnech. Podobné je tomu s náboji. Na jednotlivých druzích nábojů, nábojnic, kulí jsou dnes kriminalisté schopni stejně jako v seriálu vyhodnotit různé specifické znaky, určit ráži zbraně a další věci. "Balistika, trasologie, chemie, daktyloskopie, to je všechno podobné," říká detektiv. "Důkazy jsou samozřejmě nezbytné, ale realita je jiná. Občas mi zůstane rozum stát. Dopředu mají vytypovaného člověka. Já musím sáhnout do kartotéky nebo do počítače, jít za informátorem. V seriálu je nějaká vražda a už do dvou hodin vědí o pachateli všechno, jaký uzel si váže na kravatě a jakou má velikost nohy. Kriminalista se většinou odrazí od výslechu. Každý se chová jinak, proto je důležité, jak je výslech vedený. A když má člověk dostatek důkazů, tak si s tím pachatelem může i hrát," vysvětluje Vlk.

"Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by se kostra něčím oblepovala a vytvářela se tak podoba člověka. V tomto jsou seriály hodně mimo realitu," říká Vlk. Praxe je jiná. Když se najdou například lidská torza těl, nebo koster v lihu, barelu, nebo shnilá v lese, ve vodě a jinde, čeká kriminalisty složitý úkol. Mrtvola se odveze do ústavu soudního lékařství na pitvu a soudní lékaři se pokusí zjistit co nejvíce o původu mrtvoly. Kriminalisté se ale většinou odrážejí od informací z lebky, chrupu, počtu plomb a zdravotních záznamů. Po mravenčí práci mohou poté určit totožnost mrtvoly, ale bez svědků nedokážou vůbec nic. "Kolikrát z torza těla nic nezbude, není kde začít, nezjistíte ani pohlaví. Proto pátráme po prostředí, ze kterého mrtvola pocházela, hledáme člověka, který tento způsob vražd provádí. Musíte si nejdříve zjistit, co je to za člověka, a jak se říká, bez práskačky se k tomu kolikrát ani nedostanete," odhaluje praxi Jaroslav Vlk, který byl v týmech pracujících na podobných vraždách.

Nejdůležitější jsou v těchto případech informátoři, důvěrníci nebo lidé, kteří policistům prostě něco "dluží". "Pachatel takového zločinu se dá najít, ale většinou jen na základě toho, že vám někdo pustí informace. Bez informátorů a důvěrníků by se často nemohly tyto případy nikdy objasnit," konstatuje Vlk. Vždycky za tím vším něco stojí. Ten mrtvý člověk třeba někomu překážel, měl špatnou minulost, někoho vydíral nebo to je pouhá oběť loupeže, znásilnění a podobně. Z těchto informací se začne sestavovat mozaika. A to, jak je sestavována, záleží vyloženě na zkušenostech jednotlivých specialistů. Musí mít mezi sebou důvěru, musí mít prověřené informátory, kterým samozřejmě musí zaplatit. "Dneska nikdo nic zadarmo neřekne. Člověk se hned dostává na šikmou plochu, pro ostatní může být nebezpečný. Mockrát se stalo, že jsme ho museli utajit nebo mu zajistit novou identitu," prozrazuje expolicista.

V televizních seriálech jsou často hlavními hrdiny i psi. Právě v tom je ale Česká republika světově uznávanou extra třídou. Stejně jako v seriálech i v realitě psi díky pachovým stopám zajištěným na místě trestného činu pomohli objasnit bezpočet případů. Realita je ale trochu utajená. Pachová stopa se nejčastěji získává z podpaží, kde kriminalista nechá 10 minut kus látky nebo kapesníku. Poté je pachová stopa uložena do klasické sklenice. Ta se odveze do pachového střediska, technik ji tam vyhodnotí a pak ji srovnává s pachem zajištěným na místě činu. Vycvičený pes potom z 10-12 pachových stop označí zalehnutím před sklenicí konkrétní pachovou stopu. "Můžete si být stoprocentně jistý, že to je pachová stopa, která souhlasí s pachovou stopou z místa činu, ale soud to nebere jako přímý důkaz. Advokát řekne, že na pachatele byl někdo naštvaný, byl u něj doma a vzal mu z věšáku kulicha a pohodil ho na místě činu," konstatuje Vlk a vzpomíná na známou loupež pošty, kdy pachatele, kteří vylezli do místnosti s penězi po žebříku, určil podle pachových stop pes, ale i přesto jsou na svobodě. "Co se týče služební kynologie a konkrétně pejsků, máme s tím velmi dobré zkušenosti a ti psi nás nikdy nezklamali," chválí kriminalista českou specialitu a pro zajímavost se smíchem dodává: "V Turecku například používají prasata."

Rozdíl mezi seriálem, opravdovým kriminalistou z USA a českým policistou je v technologiích. "Jsem zděšen, jak mají vyspělé technologie a na jaké úrovni jsou. Otázka je, jestli je to reálné i tady u nás. Nejsme zaostalí, máme velmi solidní úroveň, ale vše je otázka peněz," říká smutně Jaroslav Vlk. Na základních útvarech ještě využívají psací stroje i přesto, že dnešní trh je nasycen počítačovou technikou. "Policisté pracují na služební síti a z ní se do veřejné sítě člověk nedostane. Je to kvůli bezpečnosti, kvůli utajování dat a tak dále," popisuje Vlk systém a vysvětluje, proč se policista nemusí dostat ani na internet "Jde o to, aby se počítač v práci nezneužíval k nějakým veřejným věcem, proto je to takhle podchycené. Aby informace nevycházely ven." Technika je ale jen pomocník, protože nejdůležitější je, jak se kriminalista na místě trestného činu zachová, jak se mu podaří zajistit stopy a jak s nimi dovede pracovat, jak je nechá vyhodnotit. "Technika je sice zázračná věc, spoustu věcí udělá za nás, ale člověk se nakonec musí rozhodnout sám za sebe," pokračuje kriminalista. Na místě musí být první vždy odborníci: "Je to o maličkostech. O tom, umět si říct, co tu pachatel mohl nechat, kam mohl sáhnout, o co mohl klopýtnout," a tak dále. K čemu mi budou drahé přístroje, když je nenakrmím informacemi a stopami."

Jaroslav Vlk se od pochůzkáře dostal až k mordpartě. Pracoval na policejním prezidiu, šéfoval speciálnímu týmu. Po 21 letech od policie odešel a stal se úspěšným soukromým detektivem.

>> Odjakživa jste snil o tomhle povolání, proč?
Vždycky mě zajímala ta atmosféra. Bral jsem to vždy jako poslání a opravdu mě to bavilo. Byly to spousty hodin práce, ale o to byl krásnější výsledek, když se lidé dozvěděli, že jsme člověka, který spáchal mord, dostali a že je za katrem.

>>Co dnes trápí policii?
Ministerstvo vnitra vynakládá šílené finanční částky na vzdělávání policistů, každý má vysokou školu, ale už nikoho nezajímá, že ty policajti studují teologii, šutrologii nebo v Ostravě vysokou hornickou. Jen proto, aby měli titul bakalář a splňovali vzdělání, měli papír v ruce a dostali se do tabulky. Co nám bude platné, když budeme mít každého druhého magistra, když je nikdo nevyžene na ulici, aby získali zkušenosti a kontakty z terénu?

>>Vy máte vysokou?
Já jsem si za 21 let vysokou školu nedodělal, protože moje hlavní předměty byly inženýrská matematika, ekonomie, makroekonomie, chemie, fyzika. To z vás prostě kriminalistu neudělá.

>>Je lepší být detektiv, nebo policista?
Jako detektiv jste na vlastních nohou, podnikáte, musíte lidem kolem ukázat, že něco umíte, že máte nějaké kontakty. U policie se hodně lidí schová za prostředí, za partu lidí. Když v devítičlenném policejním týmu bude makat jen osm lidí, tak se to nepozná.

>>Spolupracujete s policií?
Určitě. Mám bezpočet kontaktů a kolegů u všech speciálních útvarů, takže jsem stejně na jedné lodi. U policie ten prostor byl okleštěný, ale jako detektiv ho mám neohraničený. Je perfektní mít kontakty, vztahy, ale je důležité s nimi jednat na rovinu. Základem je vždy férovost a čestnost, protože dneska se člověk může dostat k různým informacím a může vás oslovit kdokoli.

>>Jak funguje ta spolupráce?
Policistům dáváme hodně poznatků a postřehů, kteří oni jako policisté nejsou schopni v dnešní době od lidí dostat. Každý máme svoji klientelu, každý máme svoje informátory, důvěrníky. Lidi se ke mně chovají teď jinak, než když jsem byl u policie, takže se dozvím víc věcí, než kdybych byl u policie.

>>Uživí se dnes detektiv?
Máme širokou klientelu. Obrací se na nás hodně lidí, protože vědí, co umíme, co jsme dělali, a myslím si, že mnohým dokážeme pomoct. O svoji práci se nebojím.

>>Seriáloví hrdinové mívají často rozbitou rodinu, vztah. Co vy?
Někteří mí kolegové jsou dvakrát třikrát rozvedení, protože jejich manželky nechápaly, když jsme dny nebo týdny makali a nebyli doma. Každá ženská to prostě nevydrží. Mně se to naštěstí nestalo.

>>Jsou podle vás CSI seriály odtržené od reality?
Neříkám, že Las Vegas, Miami a další jsou špatné seriály. Jsou ale pro pobavení diváka, skutečnost je opravdu jiná. Pro mě byl základem například starý dobrý rada Vacátko. Tam je vidět ta klasická kriminalistická práce. Samozřejmě že dneska u toho nejde zůstat, vše je modernější, vyspělejší, a jsou kolem nás daleko větší možnosti.

>>Kdo je nebo byl nejlepším seriálovým poldou?
Nezažil jsem lepšího kriminalistu, operativce, než Columbo. V tom svém baloňáku a svou nabořenou károu přijel na místo činu, pohyboval se tam jak ten poslední vágus. Klasicky s tím domnělým pachatelem rozmlouval jako s nejdůležitějším svědkem. Získal si ho, dal mu vždy za pravdu. Potom odjel do kanceláře, vyhodnotil si to všechno v hlavě, rozebral si zajištěné stopy a začal otravovat. Pětkrát šestkrát se na odchodu zastavil, a tím pachatele dostal na něčem, co potřeboval, a bylo hotovo.